Jsem od přírody značně zvědavá, a tak mě logicky zajímá i to, jak dělá věci konkurence. Proto se čas od času vydám na výzvědy.
Jednoho dne na mě na Facebooku vyběhla akční nabídka ohledně měření bazálního metabolismu s individuálním doporučením toho, co jíst za účelem zhubnout, vylepšit si kondici či udržet zdraví.
To mě opravdu navnadilo, takže jsem neváhala a na nabídku zareagovala. Doufala jsem, že se něco přiučím nebo alespoň omrknu, jak to chodí jinde. Druhý den se mi ozvala slečna a domluvila termín na dnešek.
Na testování jsem se těšila, protože ráda potkávám lidi na „stejné vlně“.
Po příchodu se mě ujal pracovník recepce, který mě postavil na přístroj, ze kterého následně vyjela data. Cca za 10 minut mě předal kolegyni, která se mnou vyplnila krátký dotazník a prošla naměřená data. Bylo zde uvedeno, jaký mám tělesný a viscerální tuk, BMI, svalovou hmotu a obsah vody v těle. Tohle já zjistit neumím, takže jsem byla potěšena. O to víc, že vše bylo v zelených hodnotách, což znamenalo ideální stav.
Slečna se tvářila trochu překvapeně. Nedala se však vyvést z míry a projevila obchodního ducha slovy: „No myslím, že abyste se sebou byla více spokojena, měla byste zhruba 3 kila zhubnout (i přesto, že mi vyšlo, že jsem téměř podvyživená).“
V ten moment mi proběhlo hlavou, že mě asi před chvílí neposlouchala, když jsem jí odpovídala ANO na otázku z dotazníku, zda jsem se sebou spokojená, a NE na to, zda chci zhubnout. Ale to nevadí, nechám ji mluvit dál, jen přeci chci vědět, co mi doporučí.
Prošly jsme spolu tedy ještě další dotazník týkající se toho, co jím, kdy jím a zda mám nějaké zdravotní neduhy či predispozice.
Vysvětlila mi, že abych ty moje 3 kila zhubla, potřebuji vypracovat jídelníček na minimálně 3 měsíce. Když jsem se zeptala, co tedy dělám „špatně“, řekla, že mám málo bílkovin. Na otázku, jak na to přišla, odpověděla: „No, protože jíte maso jen jednou týdně a sýry taky málo.“ Ano, jak jsem říkala, mám částečnou intoleranci na mléko, víc jich jíst nemůžu. Navíc jim spoustu luštěnin, vajíček, ořechů, semínek a dalších potravin, které mají vysoký obsah bílkovin.
Slečna si však stála za tím, že to je málo a to i přes to, že neměla informaci o množství. Ale budiž. Teď přichází moje chvíle, kdy se můžu přiučit a proto se ptám: „Jaké bílkoviny mám tedy zařadit, aby to bylo v pořádku?“ Odpověď mě trochu zarazila… Prý to uvidím v tom jídelníčku, který bude připraven individuálně pro mě a odrážet můj zdravotní stav.
AHA.
No nic, mám ještě jednu otázku: „Jak v tom jídelníčku zohledníte mou predispozici k trombóze?“ Odpověď stejná: „To taky uvidíte v tom jídelníčku. Můžete ho mít za 14 dní.“
AHA.
Napadala mě ještě spousta otázek, jako podle čeho určují kolik bílkovin potřebuju zrovna já nebo zda by neměly vhodné potraviny doporučit spíše oni mně, než aby se ptali, co jím a co ne, ale to už jsem nechala být.
Mám už jen jednu otázku – kolik mě to bude stát?
Teď přichází zlatý hřeb večera – jídelníček 6990 Kč, se zjištěním rizik (nepochopila jsem přesně jakých) 8990 Kč a s doplňkem stravy (chlorela) 10990 Kč za 3 měsíce.
Tak to mě teda podržte!
Při odchodu platím 400 Kč a jsem dost rozpačitá.
Nezjistím, kolik máte v těle tuků, svalů a vody a taky vám nesepíšu, kolik čeho máte jíst v pondělí k snídani, obědu, večeři apod. na základě toho, co řeknete, že Vám chutná.
Ale na druhou stranu opravdu zjistím, co je vhodné právě pro Vaše tělo s ohledem na Váš zdravotní stav. Pokud bude třeba vynechat některé potraviny, doporučím vhodnou alternativu a poradím, kde čerpat recepty, tak, aby to pro Vás bylo udržitelné. Navíc to všechno udělám během jedné schůzky.
Hlavou se mi honí myšlenka, jestli já to moje testování potravin nedělám zbytečně levně a rychle.
Možná to pak působí, že to není dost dobrý.
Možná si lidi nechtějí měnit své návyky.
Možná, ani nechtějí být zdravější.
MOŽNÁ.
