V polovině října jsem absolvovala pobyt ve tmě. Musím říct, že už mě dlouho volal a já se na něj moc těšila. O tom, jak pobyt probíhal den po dni se můžete dozvědět v podcastu Peťky talky, který se mnou Peťa natočila jen několik málo dní po tom, co jsem se ze tmy vrátila.
Nyní, s odstupem jednoho měsíce bych s vámi ráda nasdílela má největší zjištění a zážitky, po tom, co měly trochu času se usadit. Tak pojďme na to.
Nebojím se tmy
Zní to možná až trochu banálně, že v 38 letech zjišťuju, že se nebojím tmy. Ale zkuste si to představit – tma taková, že když máváte před očima rukou a oči máte vyvalené, tak stejně nic nevidíte. Cítíte jen, jak se hýbe vzduch. A v takové tmě může být a stát se prostě cokoliv. A mě to nechávalo naprosto klidnou až jsem byla překvapená.
Neustálá radost
Prožívala jsem nepopsatelnou radost ze všech činností, které jsem dělala. Pamatuju si, jak jsem poprvé došla po tmě na záchod. No pane, to byste nevěřili, jaká to byla euforie. To, že jste tam vůbec došli, že jste to stihli, nikde jste se neomlátili, našli jste sedátko, trefili jste se, dokázali spláchnout, následně umýt a utřít ruce. Wow. Cítila jsem opravdovou hrdost. Kdy jste měli naposledy radost z toho, že jste si došli na záchod vy? Nebo z toho, že jste si uvařili čaj, nakrájeli jablko, nepocintali se u oběda, umyli po sobě nádobí, vykoupali se? Já si tyhle obyčejný věci užívala fakt naplno a radost zalívala celé mé tělo. Připadala jsem si jako dítě, které dělá vše poprvé a naprosto ho to fascinuje.
Intenzita chutí
Miluju jídlo, zdravé a plné chutí. A toho jsem si tedy užila opravdu dosyta. Hrála jsem se svou opatrovnicí hru: poznej, co jíš. A to mě fakt hodně bavilo J. Hra spočívala v tom, že mi každý den v různý čas přinesla jídlo a neřekla co to je a z čeho to je a já jsem rozpoznávala jednotlivé chutě. Bylo to docela vzrůšo. A nutilo mě to jíst opravdu hodně vědomě, což mi přinášelo nevšední gurmánské a intenzivní zážitky. A musím neskromně říct, že jsem v rozpoznávání jednotlivých ingrediencí byla fakt dobrá. Samozřejmě, že vše bylo bez cukru, lepku a laktózy, což bylo super.
Přítomnost, přítomnost, přítomnost
Ve tmě dělá člověk věci opravdu hodně vědomě a přítomně, což je skvělý. Já si naplno uvědomovala každičký svůj pohyb, každou část těla, co dělá, kde se dotýká, co cítí. Vše trvá sice asi déle, ale najednou nebylo kam spěchat a já si mohla plně užívat přítomnost dosyta. Bylo to hodně uvolňující. Člověk byl vlastně v neustálé meditaci.
Kolotoč myšlenek
Druhý den po obědě, když jsem se svalila od stolu na matraci, tak se stalo něco, co mě trochu vyděsilo. Poprvé jsem vypadla ze své naprosté přítomnosti a mě se rozjel v hlavě neskutečný tok myšlenek. Tak jako když posadíte všechny své myšlenky na kolotoč a roztočíte maximální rychlostí. Vůbec jsem nestíhala ani sledovat, co všechno tam je, ale myslela jsem, že mi praskne hlava. STOP! Po nějaké době jsem vynaložila většinu mé energie, abych to zastavila a začala zkoumat, co se to děje. Děje se nám tohle běžně, každý den, aniž bychom si to uvědomovali? Uff.
Jsem systematická
To by pro mě bylo hodně fajn a překvapivé zjištění, že jsem něčeho takového schopna. Ten, kdo mě zná, tak by skoro nevěřil. Ale já za celou dobu nic neztratila, nehledala, vše jsem našla s úplnou jistotou. Dokonce jsem se ani o nic nepraštila a nic jsem nerozbila. A navíc jsem byla následně schopná po sobě přečíst všechny poznámky, které jsem si ve tmě napsala. Vše bylo čitelné, vymyslela jsem si totiž systém, jak to psát. A stačila mi k tomu jen jedna kancelářská sponka. No a zase ta radost. 🙂
Meditace, šamanský buben a ladička
Většinu dne ve tmě jsem trávila (tedy kromě jídla) meditací, hraním na půjčený šamanský buben anebo prací s ladičkou. A jestli se mi šamanský buben předtím líbil, tak teď jsem si ho teda fakt zamilovala. Ty vibrace, to je fakt síla a krása v jednom. Takže milý Ježíšku…
Zpěv osvobozuje
Mnohým z vás je to možná jasný, ale pro mě to bylo vcelku převratné zjištění. Já totiž neumím zpívat a nezpívám. A když už, tak to nikdo neslyší, včetně mě, protože hudba je tak nahlas, abych si to nekazila. Je to taková moje 13. komnata. No a ve tmě mi přišlo, že je to něco, co bych měla změnit, co mi pomůže se ještě víc uvolnit (no pane jo :-D). Vcelku děsivý. Každopádně šamanský buben a moje spolutmářka Jasmína z apartmánu pode mnou mi s tím vcelku pomáhali, takže jsem si začala tak zlehka přibroukávat. Jasmína si totiž vcelku často zpívala hodně nahlas, takže jsem jí slyšela a mě to pomáhalo se víc a víc uvolnit. Díky za to.
Napojení na Jasmínu
Krom toho, že mi moje spolutmářka pomáhala uvolnit se do zpěvu, tak bylo naprosto neuvěřitelné, k jakému napojení tam mezi námi docházelo. Asi se to nedá úplně popsat, protože když se snažím najít nějaká slova, tak už to nikdy nevyjadřuje přesně to ono, co se tam dělo. Každopádně začínalo to společným bubnováním a končilo u toho, že jedna si něco myslela a ta druhá to udělala, i když vlastně v tu chvíli vůbec nevěděla proč. Děsivě krásný. Jen podotýkám, že jsem tu holku nikdy předtím neviděla a nic jsem o ní nevěděla.
Tma je všeobjímající klid
Možná se tomu bude jen těžko věřit, ale tma mi přinášela naprosto zenový, všeobjímající klid. Takový pocit mám často, když jsem venku, v klidu na sluníčku a relaxuju. Taková plnost. Do té doby bych nevěřila, že to dokáže ještě něco jiného než slunce. No a ona pradoxně tma – pravý opak.
Vnory do mého srdce
Před pobytem jsem četla o technice vnorů k našemu srdci, která mě hodně zaujala a rozhodla jsem se jí ve tmě vyzkoušet. Je to technika, která nám napomáhá k tomu otvírat naše srdce. A to je téma, které mě nyní hodně zajímá. A musím říct, že to byla hodně zajímavá zkušenost a je to rozhodně jedna z technik, které jsem si zařadila do repertoáru. Více o technice najdete tady, v sekci techniky do tmy.
Setkání s vyšším já
Díky technice vnorů se mi podařilo se hodně intenzivně napojit na své vyšší já a musím říct, že to byl jeden z nejsilnějších prožitků ve tmě vůbec. A neobešel se ani bez slz dojetí. Bylo to krásný a intenzivní.
Jsem vnímavá
Další z, pro mě, převratných zjištění. Vždycky jsem si myslela, že nejsem vnímavá vůbec, že jsem tak trochu mimo. Ale opak je pravdou. Vnímám a opravdu hodně. Vnímám své tělo, a to nikdy nelže. Lžou pouze lidi kolem (i když o tom třeba sami ani nevědí). Mockrát se mi stalo, že jsem vnímala určité situace, ve kterých mi ale lidi říkali, že jsou věci jinak, než jsem v tu chvíli cítila. Což mě logicky utvrzovalo v tom, že nevnímám, že to neumím. No a ve tmě jsem zpětně odhalila, že moje pocity v těch daných situacích byly správné. Což mi dalo odvahu mému tělu důvěřovat ještě víc. Takže pamatujte, že není důležité co vidíme nebo slyšíme, ale to, co cítíme.
Pohled na věci z druhé strany, přijetí a odpuštění
Kolik z vás se dokáže při svém naštvání nebo sporu podívat na věci i z pohledu toho druhého a plně je pochopit? Přála bych to všem, protože to je velké uvolnění, ve kterém v tom okamžiku veškeré naštvání zmizí a vy cítíte jen absolutní přijetí a následné odpuštění druhým i sobě, že jste se vlastně vůbec zlobili. No a tohle je něco, co mi šlo ve tmě opravdu dobře a snadno a za to jsem opravdu vděčná. A to, co jsem tam potrénovala v naprostém klidu jsem schopna implementovat i v běžném každodenním životě. Juhuu.
Setkání s vnitřními bytostmi
To, že v sobě máme každý několik vnitřní bytostí si asi většina z nás uvědomuje. A možná i to, že nás nějakým způsobem ovlivňují podle toho, kdo je zrovna „u moci“. Nebo já tedy ano, takže když za mnou během mého pobytu zcela nezváni přišli, aby mi každý z nich řekl, co chce, tak jsem vlastně nebyla ani překvapená. Ale musí říct, že bylo hodně zajímavé sledovat, jak každý chce něco jiné a také to, jakým způsobem je možné se s nimi dohodnout. Opět mě to v této oblasti posunulo o kus dál, což mě neskutečně těší, stejně tak jako zjištění, že řešení vždy existuje. Vše je totiž v nás, to znamená, že sami dokážeme úplně všechno a není žádný limit.
Spojování věci z celého života, které najednou dávají smysl
Tma se neptá. Věci vám chodí, jak se jí zrovna zachce a vy jediné, co můžete udělat, je to přijmout. Což můžeme velmi pozitivní efekt. Mě se stalo, že mi chodili naprosto různé události z mého života, které už jsem si nepamatovala a které spolu na první pohled nesouviseli. Ale protože jsem důvěřovala v proces, tak jsem to jen sledovala až do té doby, kdy se začali až neuvěřitelně spojovat a najednou ty stejné události z mého dosavadního života dostali úplně jinou perspektivu. To mi pomohlo si některé věci vysvětlit a pochopit.
Musím na Bali
To byl můj hodně silný až fanatický pocit, který mě ve tmě přepadal. Vůbec jsem si ale nedokázala vysvětlit proč. Jako Asii miluju, ale tohle bylo jiný, silný, jak nikdy předtím. A protože každý z nás má vždy vše ve svých rukách, tak za pár dní to odlétám zjistit. A to i přesto, jak složitá je dnes situace, co se cestování týče.
Vždy záleží jen na tom, co opravdu chceme, nesmíme se však nechat paralyzovat naším strachem. I když jste ve tmě, tak si můžete kdykoliv rozsvítit. Je to jen na každém z nás.
