Vcelku nedávno jsem opustila korporátní prostředí, ve kterém jsem byla asi 11 let. Je to něco, co jsem už dlouho chtěla, postavit se na vlastní nohy, mít svobodu v tom, co dělám a jak to dělám. Hurá!
Každopádně s tím přišla i velká porce zodpovědnosti. Teď už je vše jen a jen na mně. Už mi prostě nepřijde každý měsíc výplata, i když se mi zrovna nechce dělat, teď už prostě ne. No uf.
A to je něco, co vás opravdu motivuje hnout zadkem. Takže spolu s euforií ze svobodného života přišla velká záplava nápadů, plánu, projektů. A s tím i pocit, že musím udělat všechno teď hned a jak jinak než v kvalitě na 120 %.
Zpočátku jsem si začala všechny své nápady psát a postupně rozvíjet. Jenže jak nápadů přibývalo, tak přibýval i strach z toho, jestli to vůbec všechno zvládnu.
Tak jsem se dostala do fáze, kdy jsem už pouze myslela na to, co všechno bych měla udělat, co znovu předělat a vylepšit, na co jsem zapomněla a jestli to vlastně bude dost na to, abych vůbec zaplatila nájem.
To mě přivádělo pod tlak a dostávalo do situace, když jsem toho zvládala dělat méně a navíc s menší chutí. Logicky, když si myslíte, že něco opravdu musíte, tak prostě nechcete!
A dneska přišlo prozření…
Uvědomila jsem si, že totiž nic nemusím. Že to, co dělám, je to, co prostě chci, a to je velký rozdíl. Jen jsem na to v tom šrumci tak trochu pozapomněla. Tohle moje uvědomění mi vneslo klid a dovolilo zpomalit. To mi pomohlo odhalit 9 věcí, které mi pomohou se téhle situaci do budoucna vyhnout.
1) Neřešit 20 věcí najednou – a to ani, když jste žena. Stačí se plně soustředit na jednu a dělat ji naplno, koncentrovaně a až, když je hotovo, začít něco nového. A to z toho důvodu, že na to má člověk klid, myšlenky plynou jen jedním směrem a práce tak jde lépe od ruky, a tak si může dříve danou věc odškrtnout ze seznamu, což ho značně povznese.
2) Prioritizovat – sepsat si vize, body, úkoly a projekty. Vybrat ty esenciální a těm se začít primárně věnovat, ostatní věci počkají.
3) Nedávat si nereálné termíny. Uvědomit si, že některé věci nemusí být hotové hned zítra, ale můžeme si na ně dovolit víc času, nota bene, když je děláme poprvé a prostě nám to trvá déle, než jsme si mysleli. Však on se svět nezboří.
4) Nechtít všechno hned na 120 %. Bylo by to super, ale když se učíme nové věci, tak to prostě nejde. Důležité je vše dělat tak, jak nejlépe umíme v danou dobu, a postupem času věci vylepšovat. Protože čekat na to, až něco bude perfektní, by mohlo trvat opravdu dlouho a bůh ví, jestli bychom se vůbec dočkali.
5) Nesrovnávat se s ostatními, protože každý jsme originál. Když se porovnáváme, vždycky najdeme někoho, kdo to, co děláme my, dělá líp, a to nás zbytečně stresuje. Dokonce i přesto, že to je třeba jen náš subjektivní názor. Důležité je, že děláme věci, protože nás těší a cestou, která se nám líbí. To ostatní přijde samo.
6) Brát chyby jako výzvu. Poučit se z nich a nechat je plavat. Hlavně se kvůli nim nestresovat, protože jsou součástí procesu a učení se. Dělá je každý a je to tak v pořádku, i když to někdy naštve.
7) Dělat si poznámky. Ideálně na jedno místo, aby byly po kupě. Všechny naše nápady, myšlenky a zlepšováky. Ty si pak čas od času vzít a podívat se, zda na něco z toho není ten správný čas a nemělo by se to stát naší prioritou.
8) Nechat si čas na sebe. Za každých okolností. Každý den. Protože, i když nás to, co děláme, baví a naplňuje, je to stále „jen práce“ a tu je třeba vyvážit odpočinkem.
9) Dát si odstup. Podívat se jednou za čas na věci z nadhledu a netlačit na pilu. Protože věci vždy plynou, jak mají, jen to někdy nevidíme, protože se ženeme.
Dnešní odstup mi udělal tak dobře, že mě to okamžitě nakopl k dalším činnostem, ale s daleko větší lehkostí a s vědomím, že nemusím, ale chci, a to je pro mě maximální svoboda, kterou miluji.
Tak buďte svobodní i vy.
